Výroba cukru v ČR

Výroba cukru má na území dnešní České republiky více než dvousetletou tradici. Zpočátku se i u nás zpracovávala cukrová třtina, která byla posléze nahrazena řepou cukrovkou. Některé oblasti naší republiky totiž mají k jejímu pěstování ideální podmínky. Postupně se u nás cukrovarnictví rozvinulo tak, že se naše republika stala významným exportérem cukru. Stálá konkurence třtinového cukru však v Evropě postupně vedla k silným ochranářským opatřením. Na dovoz cukru byla uvalena vysoká daň. To sice chrání evropské pěstitele řepy a výrobce cukru, ale také to postupně vedlo k nadprodukci cukru ve většině evropských zemí, což přináší celou řadu problémů. V poslední době proto dochází k umělému snižování produkce cukru. Tento trend postihuje i Českou republiku. Je možné, že v budoucnu se produkce cukru u nás sníží natolik, že budeme nuceni cukr dovážet.
Kvóta EU umožňuje v České republice vyrobit 454 000 t cukru ročně. Tuto kvótu však mají rozdělenu jednotlivé společnosti vlastnící cukrovary u nás. Protože jedna z těchto společností (Eastern sugar) se v roce 2007 rozhodla ukončit výrobu v ČR a "odprodat" svoji část kvóty (102 500 t/rok) Evropské unii, snížila se celková národní kvóta na 351 500 t/rok. Přitom průměrná roční spotřeba cukru u nás činí asi 380 000 t. Bylo by tedy nutno dovážet každý rok asi 28 000 t cukru.

Původně sladil člověk medem, později začal využívat sladké šťávy z různých plodin. Nejdříve došlo k výraznějšímu rozšíření cukrové třtiny. Tato rostlina pocházela z Indie, ale již Arabové přinesli její pěstování až na území dnešního Španělska. Během křížových výprav se s jejím pěstováním seznámili křižáci a objevili ji tak pro křesťanskou Evropu. Po objevení Ameriky se pěstování třtiny rozšířilo v tropických oblastech Nového světa, kde pro to byly ideální podmínky. V polovině 16. století se již do Evropy dovážel cukr z Kuby a Mexika. U nás byla postavena první rafinerie třtinového cukru v roce 1787 na Zbraslavi.

Technologii výroby cukru z řepy cukrovky vypracoval německý chemik s francouzským jménem Francois Charles Achard v roce 1799. O tři roky později uvedl do provozu první cukrovar. Brzy na to se řepné cukrovarnictví začalo šířit a v roce 1812 již pracovaly také cukrovary na našem území (Žleby, Semily, Liběchov). Rozvoji řepného cukrovarnictví na počátku 19. století výrazně napomohla námořní blokáda Evropy v napoleonských válkách. Když byl dovoz třtinového cukru obnoven, prošlo evropské cukrovarnictví první krizí, která například naše cukrovary prakticky zničila. Poslední zanikl v roce 1821. Až od roku 1830 se ve střední Evropě začala výroba cukru obnovovat. Od té doby se vede neustálý konkurenční ekonomicko-technologický boj mezi cukrovarnictvím třtinovým a řepným, do kterého často zasahovala politika.

Světové cukrovarnictví ovlivnilo také mnoho odborníků působících u nás. Jakub K. Rad vyrobil v Dačickém cukrovaru na Moravě v roce 1840 první kostkový cukr. Profesor na pražském Polytechnickém ústavu Království českého Karel N. Balling sestrojil v roce 1839 k měření obsahu cukru v roztoku areometr (hustoměr) nazývaný sacharometr (cukroměr), neboť je přímo kalibrován v jednotkách koncentrace cukru. Vypracoval také metodiku určování kvality cukerných roztoků. Pojmy jako polarizace, sacharizace a kvocient čistoty se užívají dodnes. Syn majitele cukrovaru v Židlochovicích Julius Robert objevil technologii získávání cukru z řepy difuzí a sestrojil první funkční difuzér (1864). František V. Goller, ředitel Královopolského cukrovaru, jako první navrhl dnešní typ nože s trojhranným ostřím. Gollerovy nože úplně vytlačily ostatní typy do té doby používaných nožů. Ing. Hugo Jelínek zavedl roku 1863 saturaci řepné šťávy vápenným mlékem. Ing. Josef Lexa se spolupodílel na vynálezech a vylepšeních některých typů odparek a zrničů. Ing.František Herles vypracoval postup na stanovení cukru v melase. Dodnes se pro tento účel používá Herlesovo činidlo.

V roce 2003 vyrábělo v České republice cukr 13 cukrovarů. Největším z nich je cukrovar Dobrovice s výkonem 7 200 t/den. Mezi další velké cukrovary patřily Hrochův Týnec a Hrušovany, každý s výkonem 4 500 t/den. Cukrovar Hrochův Týnec však patří společně s cukrovary Němčice a Kojetín společnosti Eastern sugar, která výrobu cukru v roce 2006 v těchto cukrovarech ukončila.